Jaký plot zvolit k masivní dřevostavbě, aby nebyl hradbou
Redakce | Úterý, 18. srpen 2020 |
Už dávno neexistuje, že vlastníkovi pozemku patří plot, který je po jeho pravé ruce při pohledu z veřejné komunikaci. Legislativně zakotveno je pravidlo, že oplocení staví (a také udržuje) ten, kdo ho potřebuje. Není to tedy ani tak, že každý dům musí mít plot. Postavíme-li si srub nebo roubenku někde na polosamotě, můžeme se dokonce obejít i bez jakýchkoliv vizuálně vyznačených hranic pozemku. Většinou ale takové štěstí mít nebudeme, takže otázku podoby oplocení budeme muset dříve či později vyřešit.
Ten, kdo se rozhodne pro bydlení v domě z masivního dřeva, jaksi podvědomě cítí, že v podobnému duchu by se měl nést i plot. Novodobá řešení oplocení pozemku pomocí panelových betonových dílců, stavebních tvarovek, ozdobných mříží a dalších nevkusů ponechme stranou a tiše doufejme, že nikdo ze stavebníků srubu či roubenky na podobné procovské výdobytky ani nepomyslí.
Mimo jiné totiž vypovídají o tom, jak se jejich majitelé staví ke svému okolí: kdo má potřebu schovávat se za betonovou zdí nebo jiným neprůhledným plotem, většinou příliš vstřícný nebývá. Dokazují to i naše redakční návštěvy: lidé, s kterými se setkáváme, bývají velmi otevření, družní a přátelští. A jaké ploty si takoví lidé staví? Když už vůbec nějaké, pak jsou většinou nízké, plaňkové, případně z vodorovných trámů nebo jen živé. Prostě – dřevěné!
Proč právě plaňky?
Kde hledat inspiraci? Samozřejmě na venkově a v historii, celkem nedávno minulé, připustíme-li fakt, že jedno dvě století jsou v dějinách naší Země jen nepatrným zlomkem. Ještě v meziválečném období bylo obyčejné plaňkové oplocení běžnou součástí každé zahrady, jeho primární účel byl ale poněkud jiný než dnes: bránilo volnému pohybu domácích zvířat mimo dvůr či pozemek jim vymezený.
Husy a ovce dnes chová málokdo, ale plaňkový plot bude slušet zahradě i tak. Ale pozor – není plaňka jako plaňka! Zejména v nabídce hobbymarketů můžeme najít plotovky různě sámované, vykrajované a jinak romantizující, s nimiž se snadno můžete dostat na šikmou plochu kýče. V jednoduchosti je krása – platí to v architektuře i při výběru plotu.
obr.: Štípané plotovky z akátové dřeva kombinované s pozinkovanými sloupky. Akátové dřevo je velmi trvanlivé i bez povrchového ošetření. Foto: Martin Zeman
Druhy plotovek:
1. Ručně opracované
Dřevo opracované za použití výhradně ručních nástrojů kopíruje původní tvar kmene, má zvýrazněnou strukturu a jedinečný charakteristický vzhled. Šetrné opracování zachovává vrchní nejhustší vrstvu, která má nejmenší nasákavost vody a tím také nejdelší životnost. Plotovky mají tvar nepravidelného půlválce o průměru obvykle 5–8 centimetrů.
2. Strojně loupané
Povrchová vrstva se odděluje strojně a následně ručně dočišťuje tak, aby byla maximálně zachována nejkvalitnější vrchní vrstva dřeva. Je to kompromisní řešení přinášející cenovou úsporu při maximálním zachování výhod přirozeného charakteru dřeva.
3. Strojně frézované
Dřevo opracovává fréza na výsledný přesný a hladký tvar typizovaných parametrů. Odstranění vrchní vrstvy dřeva ale způsobuje jeho vyšší nasákavost, kterou je třeba eliminovat lepší následnou povrchovou úpravou.
Ohrada místo plotu
To, čemu jsme si zvykli říkat plot, může mít řadu podob – od jen naznačených hranic pozemku až po masivní betonovou zeď. V duchu této úvahy můžeme za plot označit i ohradu, původně určenou pro udržení chovaných zvířat ve vymezeném prostoru.
Za předpokladu, že nebudeme chovat žádné domácí mazlíčky a děti už odrostly, můžeme se směle vydat touto cestou. Velmi pěkná řešení vznikají kombinací starých betonových či kamenných sloupků s otvory pro protažení ráhen. Doplnění občasnou výsadbou keřů opticky rozvolní jinak monotónně působící stavbu, což ale platí i v případě plotu plaňkového.
Ohrada představuje asi nejotevřenější řešení hranic pozemku a často se jí vyčítá, že přímo láká nenechavce a usnadňuje jim jejich „práci". Jenže kdo chce krást, cestu si vždycky najde... plot mu v tom rozhodně nezabrání!
obr.: I v zahradě, která je díky transparentnímu oplocení na očích sousedů či kolemjdoucích, lze vytvořit místo pro relaxaci v soukromí. Pomocí porostlé pergoly, tvarovaného či volného živého plotu nebo vnitřního plůtku lze vytvořit místo pro posezení nebo odpočinek skryté před všemi a vším.
obr.: Řešení pro případ, že je třeba pozemek oplotit, ale plot zase až tak nutný není nebo nemá být pohledovou dominantou. Foto: Martin Zeman
Moje cesta k plaňkovému plotu
Pro svou roubenku na kraji Českomoravské vysočiny, oblasti s řadou historických roubenek, jaké známe ze starých fotografií, jsem sháněl plot. Takový, který bude vypadat přesně jako ze starých pohádek. Firmu, která by takový plot vyrobila, jsem ke svému překvapení nenalezl, rozhodl jsem se tedy vyrobit si plot tradičním způsobem sám.
Hledání „zapomenuté" tradice mě dovedlo k odborníkovi se zkušenostmi se serverským srubařským řemeslem, od něhož jsem se naučil staré techniky zpracování dřeva pomocí pořízů a ručních nástrojů. První plot jsem si vyrobil kompletně sám z dřeva z místních lesů.
Postupně jsem vyvinul vlastní technologii, díky níž ploty co nejvíce korespondují s původním provedením, s minimální viditelností kovových prvků a co nejdelší životností plotu. Zájem o můj plot mi potvrdil, že výroba tradičních dřevěných plotů bude fungovat, a naplno jsem se pustil do podnikání.
Na začátku výroby jsme zpracovávali desítky zakázek ročně, dnes jsou jich řádově stovky. Ploty a ohrady vyrábíme pro chaty, chalupy, penziony, zemědělské usedlosti, farmy, kostely, skanzeny a historické památky. V současné době jsou našimi zákazníky i majitelé novostaveb, kteří si užívají návrat k přírodě díky jejímu jedinečnému stylu života.
Autor: Jaroslav Bednář www.bekrservis.cz
Čím natřít plaňkový plot?
Na venkově, u staré chalupy ideálně ničím, smíříme-li se s tím, že časem bude třeba některé plaňky vyměnit. V jiném případě jsou vhodné lazury, které nepotlačí kresbu dřeva, pouze jí dodají barvu. Použít lze například Karbolineum extra, moderní impregnační nátěrovou hmotu, která působí jako účinné hluboko penetrující napouštědlo a zároveň jako vrchní ochranný nátěr.
Obsahuje velmi jemné transparentní pigmenty, které dodávají dřevu požadovaný odstín a zároveň zvýrazňují jeho přirozenou texturu. Spolu s dalšími funkčními přísadami efektivně působí proti veškerým povětrnostním vlivům včetně UV záření.
Nátěr neuzavírá dřevo, umožňuje mu regulaci vlhkosti, nepraská a neloupe se. Nátěrový film je ošetřen biocidními látkami proti napadení mechy, plísněmi, řasami a houbami. Vyrábí se v 11 odstínech včetně odstínu bezbarvý.
obr.: Ručně opracované plotovky nesou punc originálu – každá je jiná, každá prošla několikrát rukama řemeslníka. Nátěr bezbarvým Karbolineem extra vytváří dojem, jako by dřevo nebylo ošetřeno vůbec. Foto: Bekr servis
obr.: Strojně loupané plotovky sice prvotně opracovává stroj, ale dočišťují se ručně – přijatelný kompromis mezi cenou a vzhledem. Foto: Bekr servis
Tento článek vyšel v časopisu sruby&roubenky 3/2020
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 69 Kč
koupit časopis
Z pokynů k výstavbě v CHKO České středohoří:
Plot: Obecně platí, že čím jednodušší, nižší (do 160 cm) a průhlednější, tím lepší. Vhodný je dřevěný plot se svislými plaňkami a výraznými mezerami mezi nimi se vsazením do dřevěných nebo ocelových sloupků, bez podezdívky. Na přechod do volné krajiny patří drátěné pletivo, pro výběhy dobytka je vhodný ohradník tvořený vodorovnými břevny či uzlíkové pletivo. Takové ploty nevytvářejí optické bariéry a jsou propustné pro drobné živočichy.
obr.: Strojně frézované plotovky jsou jedna jako druhá. Památkáři by asi nadšeni nebyli, ale ve spojení s modernějšími stavbami venkovského charakteru nelze nic namítat. V tomto případě se podařilo sjednotit nátěr plotu i štítu domu Karbolineem extra v odstínu teak. Foto: Bekr servis
obr.: Sloupky pro ukotvení ráhen bývaly v některých regionech kamenné, ručně opracované stejně jako dřevěný plot. Tam, kde se na takové řešení podaří navázat, vznikne komplet hodný následování. Foto: Bekr servis
Vytvořeno v xart.cz
